Popis

Codex gigas obsahuje 310 pergamenových listů a dva papírové listy v následujícím pořadí: i (výlep přídeští ) + 309 + ii (papírová předsádka a výlep přídeští ), číslovaný 1 (výlep přídeští) + 2-7, 8-272 a 274-312 (mezi 272 a 274 je lístek všitý ke straně 274, číslovaný jako 273). Listy mají dnes rozměry 890 mm x 490 mm, ale původní rozměry byly 900 mm x 500 mm. Ke zmenšení formátu došlo, když byl rukopis znovu oříznut.

Zadní papírová předsádka a výlep přídeští byly vytvořeny z několika kusů papíru. Pod předním výlepem přídeští (f. 1) je alespoň jedna vrstva papíru a druhá pergamenu, jejíž okraje vystupují zpod dnešního výlepu přídeští. Nicméně celkový rozsah těchto listů není znám, a  nejsou ani zahrnuty ve výše uvedeném výčtu listů. První složka  (ff. 2-7) je v současné době oddělená od celého rukopisu.

Složky rukopisu tvori téměř výhradně 4 dvoulisty, tedy 8 listů (kvatern) ze : a (f. 1, výlep přídeští) + i8 se ztracenými listy 1 a 8 (ff. 2-7), ii8 (ff. 9-16), iii8 (ff. 17-24), iv8 (ff. 25-32), v8 (ff. 33-40), vi8 (ff. 41-48), vii8 (ff. 49-56), viii8 (ff. 57-64), ix8 (ff. 65-72), x8 (ff. 73-80), xi8 (ff. 81-88), xii8 (ff. 89-96), xiii8 (ff. 97-104), xiv8 (ff. 105-112), xv8 (ff. 113-120), xvi8 (ff. 121-128), xvii8 (ff. 129-136), xviii8 (ff. 137-144), xix8 (ff. 145-152), xx8 (ff. 153-160), xxi8 (ff. 161-168), xxii8 (ff. 169-176), xxiii8 (ff. 177-184), xxiv8 (ff. 185-192), xxv8 (ff. 193-200), xxvi8 (ff. 201-208), xxvii8 (ff. 209-216), xxviii8 (ff. 217-224), xxix8 (ff. 225-232), xxx8 s vyříznutým listem 8 (ff. 233-239), xxxi8 (ff. 240-247), xxxii7 2, 4 a 5 jsou jednotlivé listy a 6 i 7 byly vyříznuty (ff. 248-252), xxxiii8 (ff. 253-260), xxxiv8 (ff. 261-268), xxxv8 + 1 5 je lístek přišitý k 6 (ff. 269-277), xxxvi8 (ff. 278-285), xxxvii8 (ff. 286-293), xxxviii8 (ff. 294-301), xxxix6 4, 5 a 6 vyříznuté (ff. 302-304) a xl8 (ff. 305-312).

Jednotlivé  texty v rukopisu zpravidla začínají na prvním listu složky. Existují ale tři výjimky. Jedno dílo (Joseph Flavius: Židovské starožitnosti) začíná na f. 118r (q. xv list 6), druhé (Joseph Flavius: Židovské války) začíná na f. 178v (q. xxiii list 2). Další ztracený text (Řehole sv. Benedikta) začínal a končil na jednom či na několika ze tří ztracených listů, které následovaly po f. 304 (q. xxxix listy 4, 5 a 6). Čtvrtá zvláštní výjimka se týká první položky v rukopisu – knihy Genesis. Předmluva k ní byla napsaná na f. 1v (předsádka) a kniha samotná nepochybně začínala na první přední stránce (recto) složky i na listu, který je dnes ztracený, není pochyb účinek velké úvodní iniciály nebyl nijak potlačen písmem nad ní.

Rubová strana (verso) předního výlepu přídeští  (f. 1) obsahuje text ( recto je prázdné). Mohla by to být  část úvodní složky (složené asi ze čtyř listů), z něhož se zachoval tento jediný list. První složka  je v současné době oddělena a ztratily se z ni dva vnější listy (listy před f. 2 a po f. 7). Vyříznuté listy (q. xxx list 8 a q. xxxii listy 6 a 7) byly zřejmě  prázdné a byly zařazené na konci položek v rukopisu. Nejspíše byly vyříznuty už dávno. Jeden text v rukopisu se ztratil (Řehole sv. Benedikta). Byl napsaný na všech či na některých ze tří listů vyříznutých po f. 304 (q. xxxix listy 4, 5 a 6).

Jediná nepravidelná složka (q. xxxii) je poslední z řady složek obsahujících jen jedno dílo. Zdá se, že byla uspořádána ad hoc minimálně z několika jednotlivých listů, které by se jinak nedaly dost dobře použít. Jediný vložený lístek (f. 273 v q. xxxv a přišitý k f. 274), přibližně o velikosti čtvrtiny listu, ukazuje, ze písař špatně odhadl množství textu, které se vejde do vymezeného prostoru v knize.

Rukopis je dnes číslován arabskými číslicemi psanými tmavým inkoustem doprostřed  přední (recto) strany  každého listu. Číslování zřejmě pochází ze 17. století. Vyskytuje se též starší číslování kombinující arabské a římské číslice, které jsou psané vybledlým inkoustem na vnitřním dolním rohu každého desátého listu.

První list s tímto starým způsobem číslování je f. 30v (= 30), což znamená, že toto číslování zahrnuje dva chybějící listy v složce i. (Na ff. 10 a 20 není žádné číslování patrné.) Při číslování se užívají arabské číslice do 90, ale další číslicí je C pro 100, poté následuje C10, C20 a tak dál až do CC pro 200. Tento model dále pokračuje do CCC (f. 304v). Číslování je přesné až do f. 130v (= 130), ale další čísla jsou na f. 141v (= 140) a f. 152v (= 150), což znamená, že jedenáct listů se počítalo jako deset. Následující dvě čísla jsou na správných místech, ff. 162v a 172v (= 160 a 170), ale pak následuje dalších jedenáct listů počítaných jako deset, jelikož je další číslo na 183v (= 180). Série pokračuje až k f. 263v (= 260), kdy se dalších jedenáct listů počítá jako deset, protože následující číslo je na f. 274v (= 270), ale zbylý sled listů se počítá přesně a končí na f. 304v (= 300). To ukazuje, že listy vyříznuté po ff. 231 a 252 byly už v té době ztracené a že číslování nejspíš nezahrnovalo vložený lístek (f. 273).

Písař, který listy čísloval, napsal celkový počet listů na f. 312v (308), což svědčí o tom, že tři chybějící listy následující po f. 304 (všechny nebo alespoň některé s textem) byly už ztracené, když se číslování provádělo. Arabské číslice se dají jen obtížně datovat, ale s největší pravděpodobností jsou buď z konce 15. století nebo z počátku 16. století. Číslování ale rozhodně pochází z doby před rokem 1561. 

Nad celkovým počtem listů, jak ho zapsal písař, který rukopis čísloval  na každém desátém listu, je poznámka z roku 1561 uvádějící, že rukopis obsahuje 3011 listů. To je ale zcela zjevně chyba, protože 11 byla napsaná přes vymazané místo, na kterém pravděpodobně původně stálo jednociferné číslo. Později někdo celkový počet opravil a napsal nad poznámku číslo 308, což by přesně odpovídalo, pokud by se nezapočítával vložený lístek (f. 273).

Pergamen byl nejspíš vyroben z teletiny a je průměrné kvality. Z jedné kůže se vytvořilo bifolio nebo dva listy. Původně mělo bifolio rozměry asi 890 na 1000 mm. To znamená, že bylo dost velké, ale menší než Mappa Mundi (Mapa světa) ze 13. století z katedrály v Herefordu v Anglii, která je zřejmě též z teletiny (Clarkson 2006, str. 96). Pergamen má trochu proměnlivou tloušťku a barvu. Dolní vnější rohy jsou většinou o něco silnější než zbytek listu. Líc pergamenu má bledě žluté zabarvení a rubová strana je téměř bílá. Pergameny jsou uspořádány do složek  pravidelně, lícovými stranami pergamenu  proti sobě a zvnějšku složek, což odpovídá Řehořově reguli.

Vnější okraje většiny listů byly potřené nějakou tekutinou, která na nich zanechala nažloutlé skvrny. Mohlo jít o pergamenový klih použitý nejspíše, když byl rukopis znovu svázán počátkem 19. století. Některé vnější okraje listů byly pravděpodobně ve stejné době opraveny pergamenem. Opravy jsou jasně patrné, protože je tento pergamen mnohem bělejší než ten původní.

Na několika místech bylo v 19. století zřejmě použito nějaké činidlo, které mělo zviditelnit  určité pasáže textu, aby byly čitelnější (ff. 1v, 305r a 308v). Činidlo ale, jak se obvykle stávalo  rychle ztmavlo a zhnědlo, takže text pod ním někdy není vůbec vidět a nedá se  zrestaurovat.

Na čtyřech okrajích každého listu byly vyraženy drobné dírky sloužící jako vodítko pro řádkování, které písař při psaní textu používal jako šablonu. Jeden list se řádkoval najednou nějakým jemným tupým hrotem, který na jedné straně listu zanechal rýhu a na druhé vystouplou linku. Uspořádání řádků na listech (šablona) je zjevně komplikované a důsledně se dodržuje prakticky v celém rukopise. Vzor tvoří většinou dva sloupce obvykle se 106 vodorovnými řádky. Mezi dvěma sloupci je šest svislých řádků a dalších šest je na vnějším okraji každého sloupce. Navíc je prvních a posledních šest vodorovných řádků v každém sloupci po celé šířce listu. Všechny  řádky se obvykle táhnou po celé šířce mezi dvěma sloupci.

Řádkování se vyznačuje několika pozoruhodnými rysy. Prvním je užití hrotu místo olůvka či tupého rydla, což byl na počátek 13. století velmi konzervativní přístup. Zadruhé se řádkování v rukopisu obvykle provádělo na předních (recto) stranách listů , což znamená, že vystouplé linky jsou na zadní (verso) straně listů a rýhy na předních (recto) stranách listů . U románských rukopisů je tomu obvykle naopak – řádkování hrotem se totiž provádělo vždy na lícové stranĕ pergamenu, aby protilehlé stránky byly vždy stejné – buď s rýhami nebo vystouplou linkou.

Jedinou výjimku, která se liší od tohoto standardního řádkování, je složka s Kalendářem a nekrology (složka xl ff. 305-312), kde se užívá jiná šablona, jelikož text musí být uspořádám do sloupečků. Dírky tu byly vyraženy na horním a spodním okraji, což umožnilo narýsovat pět sloupců – široký prostřední sloupec, který po každé straně lemují dva užší. Každý sloupec vymezovala jedna vertikální linka na každé straně, ale v případě vnějších okrajů vymezujících sloupce je narýsováno šest vertikálních linek stejným způsobem jako ve zbývající části rukopisu. Dalším charakteristickým rysem řádkování v Kalendáři je, že každá třetí vodorovná řádka, na kterých byly zapsány poznámky v Kalendáři, je po řádkování hrotem narýsovaná žlutě a jedna svislá žlutá linka je na obou stranách místa nalinkovaného pro psaní textu.