Kosmova kronika Čechů je dílem děkana pražské kapituly, který zemřel ve vysokém věku v r. 1126 a jehož původ býval někdy spojován po otci s polskými zajatci, kteří přišli do Čech v 1. polovině 11. století. V každém případě ale pocházel z kněžského prostředí a stejně tak i on sám byl ženat s jakousi Božetěchou. Své dílo psal řadu let závěrem svého života na základě nejrůznějších pramenů a předloh. Poté, co svou kroniku Čechů v úvodních partiích zasazuje do „světového“ kontextu, otvírá ji českými pověstmi. Ty jsou sice odrazem ústní tradice, ale i obecnějších kulturních reminiscencí, nepochybně však jsou různě Kosmovou četbou fabulačně obohacené. Pak následuje kompilace z různých předloh historických děl konce 10. a 11. století, aby posléze se také dílo stalo odrazem zkušeností osobních, jak jeho, tak osob jemu blízkých a ovšem i sympatií, antipatií a prožitků. Jeho dílo tak do značné míry vytváří českou „státní ideologii“.
Po formální stránce jsou Kosmovy postupy ryze středověké, když porůznu přebírá celé formulace z nejrůznějších předloh. Tak přicházejí časté citace antických autorů, což se týká zejména Vergilia, ale v menší míře i dalších, především Horatia, Ovidia a Lucana, přičemž ojedinělé ohlasy či parafráze se posléze váží k řadě dalších antických básníků. Dochází ovšem také k prolínání různých antických prvků s ohlasy na literaturu křesťanskou. Nepochybně nejde přitom zdaleka vždy o autentickou četbu, nýbrž často o inspiraci z různých florilegií, jak to bylo ve středověku běžné. Nicméně i tak je to doklad Kosmovy mimořádné erudice literární, k níž se připojuje i erudice kronikářská. Svědčí o tom nejen Kosmovo používání předních kronik říšských, zejména kroniky Reginona z Prümu, ale i dalších a ovšem také různých legend, v tom pochopitelně především václavských. Přitom se držel v podstatě zásady, aby neopakoval faktograficky to, co již jinde bylo napsáno. Jako historik je ovšem v různých otázkách chronologických často značně nepřesný a je potřebí brát tyto údaje velkou dávkou opatrnosti. I když Kosmas byl jako autor díky svému postavení poměrně blízko důležitým politickým událostem, je jeho výklad leckdy značně subjektivní. Tak zejména je patrný jeho negativní vztah ke králi Vratislavovi (+ 1092), nicméně jeho kronika zůstává jedním z nejpřednějších vyprávěcích pramenů pro české dějiny v širokém středoevropském kontextu, i když se jeho výklady soustřeďují takřka výlučně na vládnoucí přemyslovská knížata a jejich bezprostřední okolí.
Jako literát používal Kosmas řady literárních prvků a postupů, jimiž oživoval své vyprávění. Byly to zejména časté přímé, samozřejmě fiktivní řeči, užíval ale i dalších básnických ozdob jako byla rýmovaná próza či rozličné rytmické klauzule.
Ke Kosmovu značnému kulturnímu rozhledu a erudici podstatně přispělo nepochybně jeho studium na proslulé katedrální škole v Lutychu u mistra Franka. O bohatých Kosmových osobních vztazích a vazbách doma svědčí jeho předmluvy k jednotlivým částem kroniky, v něž se celé dílo rozpadá. První dedikace, týkající se celého spisu, platí mistru Gervasiovi, jímž byl zřejmě stejnojmenný archipresbyter pražského kostela. První kniha je připsána proboštu mělnického kostela Šebíři (Severus), druhá opatu břevnovského kláštera Klimentu. Třetí kniha v dnešní podobě posléze adresnou dedikaci postrádá. Práce na čtvrté knize přerušila Kosmova smrt. Tato jména a okruhy, které představují, pak při nejmenším naznačují základní intelektuální vazby Kosmovy a současně upozorňují na možnosti, kde mohl Kosmas čerpat ze svých předloh. Šlo o rukopisy chované v knihovnách oněch institucí, v jejichž čele ony osoby stály, zejména pak opět o klášter břevnovský, jak na to bylo upozorněno výše. Více či méně hypoteticky jsou s Kosmovým jménem spojována i některá další díla hagiografického rázu.
O oblíbenosti kroniky svědčí její neobyčejně široké rukopisné dochování. Dodnes je známo ve větší či menší úplnosti více než 15 středověkých rukopisů a řada dalších zmínek v středověkých knižních soupisech. Několik rukopisů je starších než dochování v CG. Ten má ale tu velkou přednost, že přináší celou kroniku, i když mu na ni v CG vystačilo pouhých 11 folií (v tisku kritické edice kronika obnáší více než dvě stě stran).
Protože ale dílo není, jak je ve středověku doslova pravidlem, dochováno v originále a některé jeho rukopisy se v jednotlivostech odlišují, a to jak redakcí posledních kapitol, tak zejména konkrétními přídavky lokálního rázu, je těžko jednoznačně rozhodnout, jak konkrétně dílo vznikalo. Obecně vyhovující a nárok na všeobecné přijetí si činící filiace jednotlivých rukopisů a tím i verzí kroniky nebyla zatím provedena, nicméně bylo rozeznáno několik jejích redakcí. Rozvrh jednotlivých knih je následující:
První kniha ve 42 kapitolách sahá do roku 1037, tedy k počátkům Břetislava I., druhá v 51 kapitolách k roku 1092, totiž ke smrti Vratislava I. (jako král Vratislav I.) a posléze třetí v 62 kapitolách probírá dobu současnou až těsně před Kosmův skon, totiž do r. 1125. Tu ale kronikář výslovně konstatuje, že o některých příliš žhavých – z jeho hlediska kontroverzních -skutečnostech záměrně nehovoří. Velikost jednotlivých knih je vyvážena nejen co do počtu kapitol, ale ještě zřetelněji co do rozsahu. I když je Kosmovo dílo svou podstatou kronikou, přesto má řadu rysů analistických děl, kdy leckdy postupuje mechanicky podle jednotlivých let, jež často jsou „bez vlastní historie“.
Literatura a edice ke Kosmově kronice: Směrodatná edice: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag (Cosmae Pragensis chronicon Boemorum), ed. Bertold Bretholz s pomocí W. Weinbergera, MGH Scriptores rerum Garmanicarum N.S. Tomus 2, Berlin 1923, český překlad Karla Hrdiny Kosmova kronika česká, Praha 1927, na nějž navázala řada vydání dalších, jen drobně upravovaných.
Základní moderní dílo: Dušan Třeštík, Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení, Praha 1968.
Nejnovější studie, odkazující zejména také na novou literaturu:
Jana Nechutová, Latinská literatura českého středověku do roku 1400, Praha 2000
Marie Bláhová, Verschriftlichte Mündlichkeit in: The Development of Literate Mentalities in East Central Europe, ed. Anna Adamska and Marco Mostert (=Utrecht Studies in Medieval Literacy 9), Turnhout 2004, s. 343-363.
Martin Wihoda, Kosmas a Vratislav, in: Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové. K vydání připravili Helena Krmíčková, Anna Pumprová, Dana Růžičková a Libor Švanda, Brno 2006, s. 367-381.
