Z hlediska českých dějin vrcholného středověku i z aspektů vývoje českého jazyka je nejvýznamnějším pramenem martyrologium, ale zejména kalendárium s nekrologiem, které představuje zcela ojedinělý pramen, neboť obsahuje naprosto bezkonkurenční materiál nejen pro českou onomastiku, ale také pro české sociální dějiny 1. poloviny 13. století, i když zdaleka ne vždy jde o údaje, které je možno jednoznačně interpretovat, tj. společensky zařadit. Menší význam má nekrologium z hlediska chronologické faktografie, protože neuvádí, obdobně jako jiná nekrologia, roční údaje a často i v údajích denních úmrtí známých osob není jistota, protože ty se leckdy rozcházejí s jinými více či méně současnými resp. spolehlivými údaji. V některých případech se dokonce zdá, že jedna osoba je tu zachycena na dvou, možná i na více místech, aniž by pro to zatím existovalo přiměřené vysvětlení. Rovněž v několika případech, které se týkají Přemyslovců, je nadto nejistota o tom, o kterého člena rodu jde. Chybí dosud kritická paleografická analýza pramene a snad pomůže technika zejména při četbě dosud nečitelného úvodního zápisu před seznamem osob, který předchází vlastnímu nekrologiu. Tento soupis takřka jednoho sta osob bez jakéhokoli časového či jiného zařazení uvnitř církevního roku, lze snad považovat za benefaktory či žijící členy konfraternity.
Vlastní soupis obsahuje přes 1500 osobních jmen (přesně jde o 1539 údajů), do jisté míry blíže charakterizovaných jejich sociálním postavením. Většina z nich jsou ovšem osoby, které nejsou historicky jinde zachytitelné, takže třeba předpokládat, že jde o zemřelé členy konventu resp. konfraternitních institucí, zejména pak také o lokální dobrodince kláštera, i když konkrétní dary jsou zmiňovány jen zcela výjimečně, ač jinak v tomto typu pramenů jsou běžné (zde např. k jul.2 a 3, aug. 1).
Výše řečené se týká i osob, zejména ženského pohlaví, které byly konventu nějakým způsobem blízké. Také frekvence zmínek o jednotlivých benediktinských klášterech v Čechách je rovněž více než nahodilá, chybí např. i nejvýznamnější český klášter řádu Břevnov, ač jeho role při vzniku kodexu jako celku je nepochybná. Mimořádná je ale informativnost z hlediska antroponomastického, neboť v mnoha případech jde o časově první a někdy dokonce i o velmi řídká svědectví o staročeských mužských i ženských jménech, zatím co jmen s obecně latinským základem je menšina, německá pak nepřicházejí takřka vůbec.
Stejně tak jen menšina údajů přináší jména významnějších osob světských a duchovních, při čemž zdaleka ne vždy je jejich výskyt možno interpretovat plošně, tj. nelze je sestavit do souvislé chronologické řady, protože tu často chybí řada důležitých osob, což se překvapivě týká i členů českého panovnického rodu Přemyslovců. Je rovněž zajímavé, že u kommemorativních dnů obou českých králů (Vratislav II., jako král Vratislav I. a Vladislav II., jako král Vladislav I.) není vůbec zmínka o jejich královské, tedy říšské hodnosti.
Pokud jde o představitele církevní hierarchie, je jejich okruh velmi omezen. Jinými slovy řečeno jsou systematičtěji zmiňováni pražští biskupové, zatím co olomoučtí (= moravští) méně. Zahraniční prakticky nepřicházejí. Arcibiskup salzburský jen z toho důvodu, že šlo o člena přemyslovského rodu, hnězdenský pak proto, že se jednalo o příbuzenství se sv. Vojtěchem. Poněkud překvapivě se absence týká do značné míry i biskupů olomouckých. Jen a pouze pražští biskupové přicházejí ve větší úplnosti. Chybí-li tu ale sv. Vojtěch, je třeba říci, že jde o pochopitelné vynechání, neboť jeho jméno figuruje už v oficiálním martyrologiu. Důležitá nejsou ovšem jen konkrétní jména, ale zejména také rozvrstvení mortality uvnitř jednotlivých měsíců, kdy nejvyšší je nejen v zimě, ale zejména v bezprostředně zimním měsícům následujícím dubnu. Přes tyto nedostatky jde o pramen mimořádné závažnosti, jenž ještě nepochybně vydá zajímavá svědectví. To teprve dovolí kritická edice, doprovozená detailním paleografickým rozborem, kterou umožní teprve přítomná digitální publikace.
Dle paleografické výpovědi vzniklo jádro nekrologia v zásadě jednorázově opisem starší místní předlohy, do níž se dostaly i jednotliviny odjinud, či jejím výpisem v době těsně před rokem 1230, z níž bylo převzato jen málo bližších specifikací osob. Dle rozmístění zápisů resp. většinového nadepisování nad řádky označení f(rater) n(oster) či s(oror) n(ostra). V protikladu k psaní jiných specifikací (zejména označování kněží či mnichů konventu) lze usuzovat na jistou, ovšem nedůslednou snahu po nějakém členění. Není přitom pochyb, že osoby bez atributů jsou různě zařaditelné mezi ty kategorie, které jsou u jiných osob blíže specifikovány. Zanedbatelně málo dodatků pochází z ca konce 14. – počátku 15. století, jež se nehlásí do žádného konkrétního prostředí, i když jde s jistotou o klášter břevnovský či jeho proboštství.
Počet jednoznačně identifikovatelných osob mezi zhruba 1540 údaji tvoří pouhý zlomek celkového počtu, pouhých 2,5 %. Jsou mezi nimi především takřka úplné řady českých knížat od r. 1034 do 1227, výjimečně i moravský markrabí, a pak rovněž takřka úplná řada pražských biskupů. V chronologii v rámci roku jde o následující osoby:
Jan. 10 – Brecizlauus dux // český vévoda Břetislav I. (1034-1055) Stabilizoval český stát, připojil k němu Moravu a uskutečnil v r. 1039 velkou vojenskou kořistnickou výpravu do Polska a v Hnězdně vyzvedl a odvezl do Prahy tělo sv. Vojtěcha.
12 – Wratizlaus dux // český vévoda Vratislav II. (1061-1092, jako král od 1085 Vratislav I.). Třikrát ženat (druhá manželka dcera uherského krále, třetí sestra polského knížete), úzký spojenec římského císaře Jindřicha IV., jenž mu udělil titul krále ad personam. Založil na Vyšehradě, kam z Pražského hradu přesídlil, kapitulu, podřízenou přímo papeži.
18 – Vladizlaus dux // český vévoda Vladislav II. (1140-1172, zemřel 1174, 1158 český král), po potlačení opozice vedlejší přemyslovské větve na Moravě úzké spojenectví s císařem Friedrichem I., které vedlo k dočasnému područí českého státu, pro zvyšující se vnitřní opozici abdikace a smrt v exilu.
28 – Zpitigneus dux // český vévoda Spytihněv II. (1055-1061) Jeho vláda byla naplněna spory s moravskými Přemyslovci. Od papeže získal právo nosit mitru. Založil kapitulu v Litoměřicích
Febr. 1 - Boriuoy dux // český vévoda Bořivoj II. (1101-1107, 1117-1120) byl dvakrát sesazen, podruhé jen oponentem Vladislava I.
2 – Fridericus episcopus // 15. pražský biskup Bedřich (1169-1179)
7 – Brecizlauus dux // (1034-1055) český vévoda Břetislav I. Připojil k Čechám Moravu, využil slabosti polského státu tažením do Hnězdna a získal ostatky sv. Vojtěcha (1039) a přes podrobení se římskému králi Jindřichu III. konsolidoval český stát.
14 – Zobezlaus dux // český vévoda Soběslav I. (1125-1140) po návratu z exilu uhájil své postavení poražením císaře Lothara III. v r. 1126, který chtěl na český trůn dosadit olomouckého knížete Otu, jenž v bitvě padl.
18 – Vladizlauus dux // Nepovědomo jaký člen přemyslovského rodu.
19 – Iohannes episcopus morauie // asi Jan III. (1150-1157).
26 – Iohannes ozicensis abbas // opat cisterciáckého kláštera v severočeském Oseku.
Mart. 4 - Translacio s. Wenceslai martyris //
17 - Zlaunik pater sancti adalberti // Slavník, zakladatel po Přemyslovcích druhého nejvýznamnějšího rodu raně středověkých Čech, vyvražděného Přemyslovci v r. 995 na Libici. Pocházel z něho sv. Vojtěch.
24 - Bedrih dux // český vévoda Bedřich (1172-1173 a 1179, zemřel 1189). Byla to doba největších sporů mezi Přemyslovci o český trůn.
Apr. 4 – Vladizlaus dux, Daniel episcopus // český vévoda Vladislav nevědomo jaký a 18. pražský biskup Daniel II. (1197-1214), patřící k předním prelátům v říši.
11 – Wladizlaus dux // český vévoda Vladislav I. (1109-1117 a 1120-1125). Manželka Richeza z Bergu. Spory s Uhrami skončily úspěšně. Poprvé uváděn jako číšník římského krále.
Mai 6 – Mislen abbas // Nejisto, zda opatovický.
Jun. 5 – Zuatopluc dux // český vévoda Svatopluk (1107-1109), v sporech o trůn zavražděn.
11 – Tyadagus episcopus // 3. biskup pražský Thiddag (998-1017).
15 – Brecizlaus dux et episcopus // český vévoda Jindřich Břetislav (1193-1197) a od r. 1182 17. biskup pražský. Protože ve svých rukou soustředil světskou i duchovní moc v Čechách, zabránil vyčlenění pražského biskupství z podřizenosti českému panovníku.
25 – Sdico episcopus // 6. biskup olomoucký Jindřich Zdik (1126-1150) byl významným politickým i kulturním činitelem v středoevropském kontextu.
26 – Hebardus episcopus // 7. biskup pražský Jaromír-Gebhard (1068-1090), bratr a politický protivník Vratislava II. a jednu dobu kancléř římského krále Jindřicha IV.
Jul. 4 - Meinardus episcopus // 10. biskup pražský Menhart (1122-1134).
10 - Otto episcopus // 13. biskup pražský Ota (1140-148).
30 – Andreas episcopus // 19. biskup pražský Ondřej (1214-1223), proti králi Přemyslu Otakaru I. bojoval za emancipaci církve. Zemřel v exilu u kurie.
Aug. 9 - Daniel episcopus // 14. biskup pražský Daniel I. (1148-1167) patřil k předním politikům říše a spolupracovníkům císaře Friedricha I. Barbarossy, jehož doprovázel na prvních dvou italských taženích. Zasloužil se o prohloubení organizace české církve.
Johannes episcopus 11. biskup pražský Jan I. (1134-1139).
12 – Vladizlaus dux // Nepovědomo jaký.
Sept. 6 - Conradus dux // český vévoda vévoda Konrád Ota (1189-1191) ?
9 - Conradus dux // český vévoda Konrád Ota (1189-1191) ?
15 – Adleyt ductrix // Adléta uherská (ca 1129-1140), manželka Soběslava I.
16 – Jvrata prepositus // probošt pražské kapituly, sesazen v r. 1142 pro světský způsob života papežským legátem Guidonem.
17 – Hermannus episcopus // 9. biskup pražský Heřman (1099-1122).
19 – Jaromir ducellus // nepovědomo kdo.
21 – Vratislaus dux // český vévoda Vratislav nevědomo jaký, snad syn krále Přemysla Otakara I.
Oct. 5 – Misloc abbas // opat Podlažicům blízkého kláštera opatovického (+1163), který se zasloužil o jeho obnovu.
12 – Gaudentius episcopus // 1. arcibiskup hnězdenský, bratr sv. Vojtěcha (999-1011).
17 – Petrus abbas // zřejmě opat břevnovský před pol. 2. století.
21 – Detricus abbas de postolpert // Dětřich, opat benediktinského kláštera v severočeských Postoloprtech.
25 – Conradus filius ducis // nevědomo jaký, snad syn Přemysla Otakara I.
Nov. 17 – Andreas abbas de postolopert // Ondřej, jeden z prvních opatů tohoto kláštera.
23 – Sulizlaus abbas // Sulislav (+1127) opat v Opatovicích.
Dec. 6 - Gregorius abbas // nepovědomo, kterého kláštera.
9 - Severus episcopus // 6. biskup pražský Šebíř (1030-1067) účastnil se s knížetem Břetislavem tažení do Hnězdna za ostatky sv. Vojtěcha 1039. Byl spoluautorem tzv. Břetislavových dekretů.
10 – Cosmas episcopus // 8. biskup pražský (1091-1098).
